8.10.2010 Rokytnice
Další super štace. Předskakovali nám Sifoni, kteří zahráli velice dobře. Zejména Lukášův brácha, hoblující kytaru, to rozjel parádně. Důvodem však bylo důkladné soustředění v místní hospodě, kam rádi chodíme na výbornou plzeň. Tentokrát nás tam posedělo opravdu hodně muzikantů, a tak bylo dlouho o čem diskutovat. Dalším z důvodů byla věcná (věčná) družba u tutututututulamorky ve spodních patrech sálu.
Po příchodu do sálu navrhoval technik Luboš odebrat se do pekla, než bude pozdě. Prázdná místnost bez navezeného zboží znamenala slzy na krajíčku a Lubošem navrhované úvahy o návratu do hospody začínaly nabírat reálných rozměrů. Protože nejsme žádní pijani a někteří z nás se dokonce i češou, radši jsme šli zvučit. Podium je tu malé, a tak nastala klasická slovní přestřelka o velikosti lukášova prakťáku, který zabírá většinu podia. Vzhledem k tomu, že Míša se s Kotlem nakonec dobře uvelebili na své straně a Salava je co do pohyblivosti výborným doplňkem mikrofonních stojanů, přece jen jsme se nějak poskládali.
Sifoni dohráli a začali jsme my. Lidí bylo na Rokytnici poměrně hodně a hrálo se skvěle. Zahrál si s náma i nejmladší z rodu Vejtasů. Jeho bratři hrají oba s předkapelou a Marek sám se učí pornopopu s Extází. Jarynova proklatě nízko posazená basa byla márovi někam ke kolenům, ale i tak zahrál Marek dobře. Poté se začali Lukášovi ztrácet paličky a my viděli, jak Marek pokračuje ve hře, tentokrát o podium. Odbubnoval skoro celou sadu, kam se pak ztratil neví dodnes ani jeho zaměstnavatel, jistý továrník z bavorska pan Schütz.

27.9.2010 Studenec
Jarda slavil narozeniny, a tak na potkání rozléval Jamesona. Na cestu se s námi vypravil i náš dobrý známý „Míla“. Ten měl vystoupit v další části soutěžního zpívání. Míla byl z vystoupení nervózní a pořád nenápadně upíjel z dodané lahve. Největší chyba, kterou v bagru můžete udělat je odložit rozpitou lahev na kotlův aparát. Tentokrát však byl ve ztrátě obsahu lahve Kotel zcela nevinně. Flašku si totiž uzmul pravděpodobně Míla a z nervozity ji pravděpodobně z větší části na záchodě zmařil. No co, aspoň nebyl nervózní. Že se schyluje k obří akci, jsme trochu tušili, protože václavské zábavy stojí za to, ale že se to až takhle rozjede jsme nečekali. Kolem desáté neustálé fronty u vstupného, sál narvaný k prasknutí a výborná atmosféra byly super. Chudák Luboš se vydal před kulturák na obhlídku přicházejících slečen, ale že se přes ten dav vrátí do sálu až pomalu o půlnoci nečekal ani on sám. Za zmínku určitě stojí Lukášovfa premiéra za mikrofonem. U nás rozhodně není problém někomu půjčit na zábavě nástroj aby si s náma mohl zahrát. Tentokrát to vyšlo na mladé a podle ondrových fotek z akce i chlípné kluky z Acheronu. Lukáš se cítí za mikrofonem jako doma, a vypadá to, že příští rok dostane mikrofon svůj a budeme zpívat všichni. Rozjeli jsme to parádně, od první písničky narvanej parket až do úplně posledního přídavku je to pro co stojí za to tu muziku dělat. Na zábavě byl bezmála 800 platících, a to znamená studenecký rekord.

25.9.2010 Martínkov
Návrat do menšího sálu za hnusného počasí. To byl první dojem po příjezdu do Martínkova. Že se na našich tvářích objeví úsměv tak brzy jsme nečekali a Kotel, když se dozvěděl, že nedávno zde probíhala soutěž v degustaci slivovice a zbylé vzorky můžeme volně konzumovat skákal dva metry do vzduchu. Premiéra pro Zbyňu za mixem probíhala celkem v klidu a pokud nás paměť nemate, tak se nic zvláštního nestalo. Kotel s Lubošem ochutnávali pořádně a pořadatel se podivoval nadměrné konzumace mattonky, kterou Kotel objevil teprve v pokročilém věku, jako vhodný materiál na zapíjení vzorků. Myslíme, že nejlepší byla jemná hruškovice. Druhů pálenek se však našlo hodně a když kotel viděl narvanou skříň „vzorky“ skolaboval. K večeři jsme měli parádní řízek s bramborovým salátem. V Martínkově jsou pořadatelé vždycky skvělí.
Veselou tečku na večer připravil místní rockový fanda, který nás chvíli chválil, pak vyhrožoval a stěžoval si, že za svých investovaných padesát korun do vstupného neslyšel dvacetiminutové bubenické sólo. Kotel s Járem se mu snažili vysvětlit, že tohle nikoho moc nezajímá, ale byli přehlušeni pohádkami o tom, kterak Sifoni tady s tímhle sklízí obrovský úspěch. Zatímco Jarda začal přemýšlet, která že konkurenční kapela se tam tlačí, Kotlík rovnou prohlásil, že je sice nikdy neslyšel, ale určitě, vzhledem k názvu, to bude nějakej odpad. Sifoni, sifoni? Kdo to sakra je? Po hodině jsme zjistili, že se jedná o ZEUS. V momentě jsme leželi smíchy na zemi. Slibujeme ale, že už takhle Sifonům (teda vlastně zeusům) nikdy neřekneme!

18.9. Čáslavice
Rok se s rokem sešel a virtuální rocker Salava si pro vás připravil zase svojepanoptikum, aneb akci Zpívejte s Bagrem. Vloni se akce povedla, tak proč to nezopakovat! Soutěžící byli tuším čtyři. Největší očekávání a naděje jsme vkládali do příležitostného bedňáka Trčkyna. Lákal nás všechny k Wajgnerům na konzultace a soustředění už po poledni. Protože jsme většinou abstinenti, tak jsme se neúčastnili. Trča cestoval s náma Aviou a hned u Slavic jsme začali uzavírat sázky, kterou že to písničku nám předvede. Kurs 110:1 na skladbu „Spartakus“ dával tušit, že Trčovi moc nevěříme a předvede nám svůj již klasický hit s názvem „Malá vzpoura“. Pro případ, že by se při nakládání mohl unavit a ohrozit svůj večerní výkon se Trča odebral do hospody, kam jsme za ním došli všichni o chvíli později.
Čerstvě ostříhaný Lukáš se definitivně zařadil mezi nás krásné v kapele a rozšířil náš počet na rovné dva členy. Zábava to byla prima, soutěžící předváděli skvělé výkony, došlo i na „oddrmolen“í Malé vzpoury s následným aktérovým spánkem. Jaryn rozladil Kotlovi kytaru, na balení nás moc nezbylo a zahrál si s náma Lukášův brácha. Pokud máte k této akci speciální dotaz, prosíme do komentářů………………..Jo a postoupil Dominik a Jarda.

4.9. Nárameč Doubí
Letošní poslední doubí bylo prazvláštní akce. Počasí se honilo z jednoho extrému do druhého a Karlovi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě. Když jsme přijížděli do areálu zrovna bylo po prudké průtrži všechno šíleně mokrý. Vyložili jsme aparát a doufali, že se počasí definitivně umoudřilo. Karel se chopil koštěte a začal vymetat z parketu pořádné množství vody. Když narazil na deset centimetrů hlubokou kalužinu, začali jsme se obávat o jeho zdraví. Přece jen Karel nepatří mezi hvězdy NBA a ve Studenci sváděl vyrovnané hlavičkové souboj s hercem Krytinářem. Karel neutonul a začal popohánět k práci další přítomné. Kotlíka prý viděli naposledy utíkat v roce 1974 a jsme rádi, že jsme tenhle hodnotný zážitek mohli shlédnout i my mladší. Další ukázka se chystá až na rok 2046, kdy bude Petr uhánět Lukáše Doležala mladšího o kořalku, zatímco z povzdálí bude Karel o chodítku nadávat, ať táhneme konečně hrát.
Jaryn s Karlem vymetli parket do sucha a rázem se spustil další déšť. Rozhodli jsme se zábavu odehrát i v tomhle marastu. Jsme rádi, že jste nás v tom nenechali samotné a přišlo Vás hodně. Byla ale neskutečná kosa. Dokonce taková, že karel si obalil hlavu jakýmsi hadrem tak, že vypadal jako Jásir Arafat. Tohle samozřejmě nahrálo všem strádajícím muzikantům, kteří konečně měli důkaz o napojení manažera na teroristické hnutí a tomu odpovídající přístup ke svým svěřencům.

3.9. Hartvíkovice
Další z klasických letních štací, máme rádi zdejší podium, kdy Lukáš využívá přírodního prakťáku a my máme dost prostoru o stupínek níž. Lukáš nachystal skoro celou podiovku pro zbytek kapely, který se vydal zatím na obhlídku místní hospody. Ochutnali jsme nějakou specialitu – červené pivo. Upřímně nestálo za nic, tak jsme se vrátili zpátky do sálu a pomalu zvučili. Akce to byla veliká, za tradičního přispění místního hasiče, který bývá ve studenci a hartvíkovicích naším pravidelným hostem. Při písničce Dej si říct vždycky skáče s námi. Samozřejmě, že se toto privilegium neobejde bez menšího tekutého úplatku, který většinou stejně zabaví manažer a nám nezbyde nic.

27.8. Koněšín
Už během týdne jsme na svých cestách viděli parádní reklamní bannery na tuhle akci. Vystoupili spolu s námi i pekelníci v původní sestavě, kteří zahráli výborně a roznesli skvělou náladu všem zúčastněným. Míša hrál jako ďas, lidí přišlo hodně, takže se jelo parádně. Kotel obdivně obcházel zesilovač, který použil „Ďábel“, jak se říká panu Šibůrkovi, kytaristovi Pekelníků přímo z Koněšína. Jednalo se o maličký, padesát let starý československý lampáč, který kotlovu moderní počitačem dopněnou hlavu neskutečně přeřvával. I Karel si zábavu chválil a o půlnoci nás nezapomněl všechny seřvat za to, že hrajeme na jevišti šíleně nahlas a jak to měli pekelníci krásně potichu a super se to poslouchalo. Naše tentokrát oprávněná a pravdivá argumentace, že pekelníci to měli „nahulené“ minimálně o polovinu víc než mi neobstála, proto jsme veškerou vinu okamžitě hodili na Lukáše, který do toho strašně mlátí.

25.8. Stařeč
Zábavy ve středu nebývají zvykem, ale parádní návštěva svědčila o dobrém pořadatelském tahu. Zpráva, že předkapela nedojede nás poslední dobou tolik nepřekvapuje. Často jsme svědky, kterak místo pětičlenné kapely přijdou dva tři lidi s tím, že jednoho nepustili z práce a další dva se včera ožrali a dneska nejdou. Museli jsme si proto vystačit sami. Počasí bylo fajn, i když pár dní předtím docela hodně pršelo. Bylo trochu bláto, ale to nám nevadilo. Míšu, slavícího zdolání zkoušky ve škole se pokusil zesměšnit Salava, ale nakonec narazil a byl rád, že Lukáš začal odklepávat začátek další skladby a on nemusel vzpomínat na svá učňovská léta, kterak mu spolužák Babica ukradl recept na luxusní žampionovou omáčku bez hub.

21.8. Výčapy –kopec
V tomto složení jsme ještě ve Výčapech nehráli, ale myslím si, že každý kdo má bigbítovou kapelu by si měl někdy na kopci zahrát. To místo má skvělou atmosféru, a když se sejde pořádná tlupa rockových nadšenců je z toho vynikající zábava. Jeli jsme s cizím aparátem, ale zvuk byl celkem v pohodě. Snad jen bedny byly na hodně vratkých stolech a stačilo pár solidně rozjetých střítežáků a mohlo být po aparátu. Naštěstí to stoly ustály a mohlo se valit dál. Po dlouhé době nás navštívil fotograf Marek, který slavil narozeniny. Doufám, že jsme mu zahráli speciálně na přání, ale to si fakt nepamatujeme. Bedňák Luboš bodoval novým trikem, které si krátce před zábavou koupil a sklízel obdiv všech dívek a dam, teda aspoň tak nám to říkal. Rockově nekompromisní Lukáš však jeho nadšení utlumil výkřikem, že stejně vypadá jak od kolotoče, a že by mohli spolu s Jarynem objíždět republiku s nějakou zajímavou drezurou zvířat. Myslím, že všem zasvěceným je jasné, že oním zvířetem by byl Pan Beran a bičem litr rumu.

20.8. Košíkov
Akce na domácí půdě klávesám Michala, který se před svými kamarády najednou mění z Michala na „Prcku“, nebo dokonce „Šéfa“. Vloni se nám tady moc líbilo a nejinak tomu bylo letos. Salava přijel rovnou z dovolené zdecimovaný náročnou cestou, Jarda byl nervózní, protože mu někdo na zkušebně zavřel kufr od kytary, který byl schválně otevřen, aby vyschl po průtrži v Markvarticích. Struny i basa byly pořádně rezavé . Vzhledem k tomu, že na zkušebně se pohybovali pouze služebně starší bagristé včele s kapinem, kteří se chystali na Trnavu, je patrné, že manažerovi tuto škodu Jarda vyfakturuje. Další co si pamatujeme, že tam byla ohromná zima, záchody malý, smradlavý a lidí pěkných pár stovek.

13.8. Markvartice
Pátek třináctýho? Oujé:) Akce ozvučená legendou Korčaginem měla zvláštní nádech. Nesešlo se moc lidí, což nás moc mrzelo vzhledem k tomu, že tamější pořadatelé jsou jedni z nejlepších se kterými se setkáváme. Vynikající večeře, výhodné nabídky nápojů i skvělý přístup si pamatujeme a vždy na něj vzpomínáme. Zvuk byl velice zvláštní, ale aparát nebyl z nejsilnějších, tak se dalo pár chyb odpustit. Pod podiem to rozjížděla hlavně „Čína“, ale jen do doby než se spustil šílený liják. Něco takovýho jsme nezažili, dokonce od doby generační revoluce, kdy přišel Jarda a Lukáš do kapely to bylo poprvé co jsme balili kvůli dešti. Ono moc balit nešlo, naházeli jsme všechno co nejvíc dozadu podia, kam stejně voda dosáhla, protože pršelo vodorovně. Klávesy se podařilo ochránit, docela i zbytek nástrojů. My jsme ovšem byli durch, nejvíc asi Luboš, který se obětoval a nakládal věci do auta v tom nejhorším možném lijáku. Tímto mu patří veliký dík. Popichoval ho pouze Lukáš, a to stylem: „Luboši, Luboši, je to dobrý, líbí se mi jak to nosíš, je to fajn, no jasný!“. Moc si jeho pomoci vážíme, bez něj bychom tam asi byli doteď.

7.8. Hrad Houska, Noc s hvězdami
Jsou akce, na kterých se toho moc nestane. Pak jsou také akce, které svým vtipem přebijí vše ostatní. Ne všem se chtělo cestovat takovou dálku kvůli pár písničkám, nicméně jsme se nakonec rozhodli zúčastnit. Dopolední sraz U Vajgnerů zasvěcené nepřekvapí. Dokonce se stalo i to, že se muzikanti sešli všichni ve formě a odpustili si nějaké večerní mejdany. Vyzbrojeni dobrou náladou jsme si objednali každý po pivu, neboť měl řídit Salava. Ovšem jak už to bývá, nastala menší změna plánu a salava se rozhodl trhat partu a jet po vlastní ose. Odřídil však cestu do Jihlavy aby Jarda vydýchal půl piva, které stihl předtím vypít, aby následně přesedl za volant. Cesta byla rozkošná, valící se potoky vody na dálnici, státní silnici, okresní silnici i následné šotolině přímo k hradu nás utvrzovaly v tom, že tento výlet bude stát za to.
Minuli jsme několik karambolů, sami žádný nezpůsobili a s půlhodinovým předstihem jsme dojeli po pěti hodinách na místo určení. Zacouvali, vynosili nástroje a čekali co bude dál. Přesun našeho vystoupení z šesté na půl jedenáctou se zdál být pouze špatným vtipem. Situaci jsme řešili různě. Někteří vyhledávali raut, někteří bar a řidič se odebral do auta spát. V tom šíleném dešti se však spát nedalo, proto se nás opět většina sešla uvnitř hradu, kde jsme popocházeli a chvíli poslouchali zpěv Moniky Absolonové a dalších. Salavou slibovaný raut se odložil na konec akce, tudíž jsme konzumovali pití za nehorázné sumy. Zejména Kotel s Míšem z toho byli smutní, nicméně svoji hladinu udržovali poctivě.
V průběhu koncertu způsobovaly šílené deště a povodně v blízkém okolí poměrně dlouhé výpadky elektřiny. Kotlík byl dojat tím, že ho balí Chantal Poulinová. Opravdu se nám zdálo, že si našeho pohledného kytaristy s obdivem prohlíží a dokonce na něj mrká. Poté však nahodili proud , s ním i světla a veškerá romantika a šance našeho kytaristy na úspěch tím pádem skončily.
Ještě několikrát došlo k výpadku elektřiny, a to už se nám chtělo z akce ujet. Kotel s Jarynem dokonce uvažovali o tom, že budou praktikovat partyzánský způsob boje a elektřinu přerušovat také. Program měl šílený skluz a lidi pomalu odcházeli. Potmě, při svíčkách a akusticky vystoupilo několik umělců. My samozřejmě akusticky hrát nemohli, a navíc ani nechtěli, a protože nám bylo hloupé postrkovat svými zesilovači paní Pilarovou, museli jsme vyčkat až do úplného konce jejího vystoupení a teprve poté odnosit věci a naložit je do auta.
Nastal raut. Vše gratis bylo výzvou pro Kotlíka a Míšu, kteří okamžitě začali testovat nejrůznější vzorky převážně alkoholických nápojů. Lukáš degustoval víno a následně se rozhodl koupit si od pikolíka celou lahev. Jardovi, Kotlovi i Lukášovi nechal sympatický moravan uprostřed Českého ráje každému lahev pamětního vína za padesát korun. Okamžitě se přiřítil Salava a začal cosi halekat o dělání mu ostudy, županství a bůhvíčem ještě. Fakt, že jsme si lahve poctivě koupili a nevysomrovali je však byl naší obhajobou. Další sklutečností však je, že už částečně ovíněný Lukáš pokřikoval na Jardy ať nabere na cestu co nejvíc kofol snad přes půl sálu. K naší cti musím dodat, že na cestu jsme si vzali každý jednu malou limonádu a michal, tuším, jedno pivo. Měli jsme i Kotla, který víno hrnul v tempu Usaina Bolta, chvíli dokonce ve svém poctivě rockovém oblečení vtrhl na molo mezi modelky předvádějící spodní prádlo. Naštěstí si ho nikdo moc nevšiml a mohli jsme ho stáhnout zpět k sobě.
Další výpadek proudu při rautu, kdy došlo k rozkradení většiny sortimentu byl předposlední kapkou. Když se zhaslo podruhé, aby dotyční vrátili jídlo a pití zpět na své místo s tím, že se nikomu nic nestane, definitivně jsme odešli. Ale to bylo možná v nějakým filmu.

6.8.Doubí
Je naprd, že v doubí se nám co se týče počasí letos moc nedařilo. Je to určitě škoda. O zrušení akce jsme se dozvěděli poměrně brzo, a proto nás aspoň nečekalo náročné chystání aparátu a jeho následné balení v nějakým marastu. Snad jen vzpomínka z předchozího doubí, kterak milý osvětlovač Pavel vylezl na střechu podia, aby odpálil gejzír. Securiťáci v té tmě v něm zmerčili pravděpodobně atentátníka chystajícího se vypít kotlíkův příděl rumu a okamžitě začali situaci řešit. Naštěstí Pavel stihl odpálit gejzír zavčasu, takže k nějakému zásahu nebyl důvod a vše se vysvětlilo. Že je Pavel pro BAGR zapálený opravdu značily jeho popáleniny tna rukou, které mu gejzíry způsobily. Manažerova nabídka pomoci mastí proti omrzlinám pouze dokázala, že manažer je muž na svém místě.

31.7.Hartvíkovice Miss Pláž
Pro Míšu akce roku, na které se může předvést před všemi svými kamarády skončila bohužel špatně. Mnohokrát děkujeme poskytovateli aparátu, že na tuhle obří akci dal aparát vhodný možná tak do zkušebny, který přestal fungovat samozřejmě už ve druhé serii. Zvukař na místě v tom byl nevinně, pouze mohl konstatovat smrt a pokusit se pustit signál do slabých odposlechů. Omlouváme se ještě jednou všem za toto nedorozumění a vězte, že jsme v tom zcela nevinně

30.7. Opatov
Upřímně jsme nečekali takovou pěknou návštěvu, ale Opatov je přece jen kraj muzice zaslíben. Bohužel jsme museli dát akci dovnitř, protože hrozil déšť. To ničemu nevadilo a předkapela mohla spustit. Některé požadavky předkapely jako „udělej mi něco s tím odposlechem, můj zpěv tam je nějak falešnej“ byly v pravdě kuriózní, ale všechno dobře dopadlo. Zapomněl jsem zmínit, že akce se odehrála bez Salavy, který trpěl s nějakou nemocí natolik, že nemohl v pátek vystoupit. Výborně ho však zastoupil Luboš Syrový z kapely Zeus, který ač na přípravu měl jen pár hodin, odvedl výborný výkon. Výborně se nám s ním hrálo a myslíme si, že kapela fungovala výborně. Samozřejmě jsme museli upravit trochu repertoár, ale doufáme, že to moc nevadilo. Věčný kritik Chajda byl tentokrát také spokojen. Vynikající tečku na závěr si pro nás připravil Pan Beran. Celý večer zval a nechával se zvát všemi přítomnými na panáky. Držel se pravda skvěle. Jen do konce, kdy měla přijít jeho chvíle a měl nám pomoci s balením aparátu. Poctivě usnul na židli vprostřed sálu, my jsme byli otočení zády k němu a balili jsme si svoje věci. Ozvala se šílená rána. Všichni jsme se lekli, že nám někdo musel shodit snad všechny repráky na zem. N štěstí jsme pouze uviděli Pana Berana spícího na zemi mezi kelímky od piva, židlemi a posledními návštěvníky akce. Pravda, dlouho spát nevydržel. Odepral se tedy do šenku pro něco k snědku. K našemu překvapení si rozdělal paprikové chipsy přímo uprostřed podia mezi šňůrami a pobíhajícími techniky. Po vzoru starých římanů, konzumujících svazky hroznů,ležel na boku a nabíral si rukou sousta, která následně spouštěl z výšky přímo do pusy. Když opět usnul, byl Lubošem a Kotlem naložen na vozík a dovezen do Avie, kde byl uložen bezpečně mezi ostatní. Co Vám budu povídat, byl to obrázek z apokalypsy, což patrně doložíme nějakou tou fotkou.

25.7. Kamenice
Na tuto akci se vždycky těšíme, a to z několika důvodů. Přešdně jí končí zničující maratón 4 zábav po sobě, ale taky je to akce perfektní, výborně navštěvovaná a výborně pořadatelsky zvládnutá. Přijeli jsme brzo, tak se Jaryn s Míšem vydali omrknout pouťové atrakce. Na kolotoč se moc necítili, přece jen tři zábavy v žaludku dělaly své. Proto jsme zkusili jen grilovanou vepřovou kýtu. Vědět co je ten prodavač za hovado, tak se na to vykašlem. Není lepšího přání dobré chuti, než když vám prodavač po předání jídla brutálně „krkne“ do úsměvu. Ale i s tím se musí v naší zemi počítat, tak jsme se radši vrátili nazvučit. Aparát hrál velice dobře, lidi se bavili a nám ani nevadilo, že hrajeme tak dlouho.

24.7. Martínkov
Akce na aparát Zeusu v Martínkově byla velice fajn. Při vystoupení Zeusáků jsme si prohlédli ze zvukařského notebooku dokument o Tour de France doprovázený blatnickým bigbeatem. Zahráli jsme druhou půlku zábavy a za zmínku stojí přece jenom náhlá smrt kotlova aparátu, kterou způsobilo Jarynovo auto, respektive basista sám. Před kulturákem se všechny naše propriety vyložily s kufru, načež kotlův zesilovač zůstal zapomenut na silnici, kde byl jak sám majitel říká „nekompromisně přejet a zlikvidován“. Faktem je, že pravda taková není, ale pro patřičné zpopularizování této historky se nějaké to megalomanství dá odpustit. Do aparátu bylo jen trochu drcnuto a dá se říct, že Case je vychílen z pravých úhlů jen o pár stupňů. Ti kytaristi toho naklaj…stějně hraje přes Notebook, tak co.

23.7.Rokytnice koupaliště
Výborná akce. Přijeli jsme na koupaliště, vzorně Zbyňa zacouval, vynosil se aparát, postupně se tahaly kábly. Kotel, Jaryn a Luboš se vydali na obchůzku areálu a co čert nechtěl narazili na výčep. Ke cti jim budiž, že se zdrželi velice krátce, neboť obloha hrozila deštěm a bylo třeba akci řešit s pořadateli. Ti si přáli samozřejmě akci venku, nicméně řada skeptiků v čele s basákem požadovali přesun akce do sálu. Nakonec po tisíci telefonátech, hádkách a věcnéí i nevěcné argumentaci došlo ke stěhování aparátu směr kulturní dům. Není příjemné po předchozí akci s vidinou dalších tří před sebou stěhovat aparát na dvakrát, ale zejména díky Lukášovým svalům jsme toto zvládli. Kolem deváté hodiny se spustila silná průtrž mračen a my byli rádi, že jsme v teple a suchu. No teple….díky výborné návštěvě a skvělé atmosféře dokrmené výborným zvukem jsme se do toho opřeli s takovou vervou, že jsme byli mokří až víte kde….Kotel chvíli vypadal jako Kevin Costner v trháku Vodní svět, Salavove má vlasy pořád stejný a Míša se pokoušel fanynkám vystavit své tělo jen do půl pasu svlečené. Byli jsme tím zaskočení a někteří z nás se po tomto zážitku raději rychle opili. Na závěr při balení aparátu notně posilněná alkoholem předkapela nepomohla technice sbalit jedinou šňůru a přesto se dožadovala odvozu. To bylo zvukařem rázně zatrženo, avšak po přemlouvání se nakonec někdo z nás slitoval a kluky vzal, ale pro příště snad už ví, že bez práce není Avie.

16.7. Kojetice
Bylo hezké počasí a na koupališti se o to líp paří. Předskakoval Břizolit a na chvíli se za mixážní pult vrátil Pavel Dočkal. Jeho zvuk se nám líbí a hrálo se skvěle. Po vytahání aparatury se Luboš vydal spláchnout pot, krev a slzy do již prázdného koupaliště. Pokus o pár temp skončil vykloubeným ramenem, se kterým naštěstí dokázal doplavat na břeh. To jen tak pro zpestření a abyste viděli, jak jsou lidi kolem Bagru zocelení. Jarynovi prasklo uprostřed písničky éčko (nejtlustší struna), nahradil ho poměrně bleskově novým, které vydrželo jen několik pár taktů a opět prasklo. Proto jsme museli udělat menší neplánovanou přestávku. Pokud si dobře vzpomínám, tak poprvé s námi jel svítit Štěpán Bazala. Tento mladíček, jakožto syn našeho kamaráda a výborného muzikanta nás překvapil svojí šikovností i bohatou slovní zásobou, kterou pochytil patrně na farmě u Extáze.

10.7. Poděbaby
Tak tady jsme ještě nebyli, nicméně příjemný areál, krásné počasí a napoprvé vynikající návštěva slibovali parádní zábavku. Salava přijel v jakémsi basketbalovém dresu, zpražený od slunce a odpadl na hodinu ihned po příjezdu. Hodně srandy jsme si užili také při chemickém rozboru salavova gelu na vlasy. Alkoholově se nejvíc činil Luboš s Kotlem. Perfektně zvládl Luboš ohňostroj a sklidil za to uznání místních expertů. Zábava se nám líbila, jen škoda, že lidi pařili spíše jen na notorické rádiové věci a našim vlastním písničkám přicházeli na chuť spíš pomaleji. Vzhledem ke struktuře podia, kdy jsme hráli vlastně na parketě mezi lidmi, nebylo přes první řadu vidět , jestli tančí jen první dvě řady, nebo i zbylá část osazenstva. Nám se tam moc líbilo a tenhle způsob kontaktního hraní jsme si pochvalovali.

9.7. Nárameč Doubí
První doubí a konečně se v rámci hosta představil náš dvorní fotograf a kamarád Ondra Permooon Koutný. Se svou kapelou Revolt II zábavu rozjeli ve speedmetalovém rytmu. Muzikanti předváděli velice dobré technické výkony, což jsme oceňovali z baru. Jaryn vyrazil tančit, ale úsměv ho přešel při pohledu na fotky z této akce. Přišlo nám, jakoby se fotilo někde na plese psychiatrické léčebny. Nicméně akce to byla výborná i za přispění mnoha lidí. Při balení se zaskvěl Pan Beran, který nesl s kotlem mix, položil jej na hranu jeviště, Kotlík očekávaje jeho následnou pomoc se nedočkal, místo toho se začal ukrutně smát Beranovi v poloze „leží tam v oboře nožky má nahoře“ a měl co dělat aby tuto drahou část aparatury neupustil.

4.7. Čáslavice Den Budvaru
Vystrašila nás dysfunkce Jarynova zesilovače, před zábavou zrovna při zvukovce Acheronu se jejich basista , nejmladší z rodu Vejtasů, pokoušel zapojit svůj nástroj, avšak v místě kde měl být vstup pro kytarovou šňůru našel pouze černou díru. Briskně Kotel přispěchal s řešením a zábava se mohla rozjet, asi byla dobrá, ale my toho moc nevíme.Snad jen Pan Beran opět perlil.

3.7. Sedletín
Sem se vždy těšíme, potkáme rodinu Petrusovic s Mozartem, dáme si dvě večeře, pobavíme super publikum a dobře se zde paří. Zajímavé bylo rozložení sil ve voze. V transportéru jsou tři místa vepředu a šest míst vzadu. Osazenstvo ve složení Salava, Kotel, Jaryn, Lukáš, Michal, Luboš, Jarda ze Stormu a Pan Beran si posedalo tak, že vepředu se sladce vonícím Salavou sedět nikdo nechtěl, zvlášť když bedňáci vzali „na cestu“ pár plechovek piva. Moc jsme ho nevylili a dodržovali jsme i Karlův přísný zákaz kouření. Při příjezdu na místo jsme zavzpomínali na Kotlovu loňskou bagetovou blamáž, kterak se vyzvracel místnímu starostovi na plot, aniž by pozřel jedinou kapku lihu. Pospíchali jsme do hospody s vidinou televize a stihnutí závěru fantastické bitvy mezi Německem a Argentinou na fotbalovém MS. A skutečně, paní hospodská nám přinesla televizi a na úhlopříčce 8 cm jsme sledovali pár zrnících obrázků. U večeře bylo veselo, při cestě zpátky asi taky, ale možná, že jsme to zaspal.

28.6.Jaroměřice – koncert pro ZŠ
Hrálo se dopoledne, děcka trsaly jako o život a obědvali jsme ve školní jídelně. Šok to byl pro Kotla, který byl v tomto zařízení naposledy snad ještě za Chruščova. Stihli jsme po vystoupení i jedno pivo v přilehlé opeře, neboť bylo skutečně horko. Účastnili se i mladíčci z kapely Acheron a bylo o čem povídat.

26.6. Bzenec
Luxusní akce, na kterou si nás pořadatel (podle promile patrně karlův spolužák) vyžádal na poslední chvíli a byl trochu problém vejít se do harmonogramu akce. Nicméně jsme našli skulinu zhruba po desáté večerní což bylo super. Jarda s Lukášem neustále okupovali stánek s místním pivem, které se tuším jmenovalo “Pod Kněžskou horou“. Tak dobré pivo jsme dlouho neměli a neustálé objednávání luxusních řezáků patřilo k jednomu z vrcholů tohoto večera. Pivo bylo řezané tmavá 15ka s žitnou dvanáctkou a opravdu jsme si pochutnali. Karel nechápal naší posedlost tímto typem pěnivého moku a nutil nás ochutnávat ještě „malinový pivo, ostružinový pivo a dámský pivo“. Naštěstí jsme mu brzy přestali rozumět. Kotla vytáčel jeden z vystupujících na dvoumetrových chůdách, proto vyskočil na stůl a chvíli na něj něco pořvával. V tom Kotlíka zpozorovalo publikum, ukazovalo na něj a volalo „ Je to klaun, klaun!!!“ Milého Kotlíka umravnil až sám „eskamotér“,který i v těch chůdách dokázal vylézt na stejný stůl jako Kotel a o dva metry menší najednou rezignoval. Děti byly okouzleny Kotlovým bleděmodrofialovobíločerveným obličejem a několik si ho dovolilo požádat i o podpis. Kotel nadšen a pyšný jak páv říkal, že si ho děti zajisté pamatují z jeho působení v Argemě. Nepřál bych Vám vidět jejich výrazy, když zjistily, že se nejedná o vtipně nalíčeného klauna, ale o Kotla zmoženého předchozími pivními lázněmi Vranov. Zbývá snad jen dodat, že několikametrákového grilovaného býka jsme i přes veškerou snahu nesežrali.

5.6. Lipník
Říjnové vzpomínky na červnové hraní. U nás v kapele, kde včera znamená předevčírem to není žádná sranda vzpomenout si kde jsme vlastně co pili. Pár věcí však víme naprosto přesně. Několik let zpětně v kronice zmiňovaný Pan Beran se vrátil na místo činu. Událost způsobila nezměrnou radost mezi bedňáky,. Pouze dočasnou radost měli muzikanti, kteří oceňovali Ivošovu práci před zábavou, nicméně ze vzpomínek pamětníků vyplývalo, že po zábavě bude nutno naložit do Avie o jedno metrákové břemeno navíc. Při soustředění perlil Míša, který nám jako čerstvý skoromaturant tvrdil, že nejvíc lidí v AUSTRÁLII zabije pro tento kontinent nejtypičtější zvíře a to hroch. Korunu všemu nasadil pouze na předzábavovou zkoušku tradičně nepřipravený Salava, který svůj výkon sváděl na kotla, nenoť ten prý nemá na kytaře „saponastr“. My ostatní hudby znalí jsme se pouze usmívali a položili Petrovi otázku, zda-li mu v kuchyni mezi saponáty nebylo přece jen lépe, nežli na zábavě mezi capodastry. PS: zábava asi byla fajn

TŘEBÍČ - Pivní slavnosti 29.5.2010. Na slavnostech jsme se letos objevili v ideálním čase. Počasí nás ohrozilo jenom menší přeháňkou a neodradilo tak ani veliký dav, který si nás přišel poslechnout. Hrálo se nám skvěle. Spíše slavnosti piva ale tullamorky to byly pro Jaryna a jeho kumpány, kteří ho následně zásobovali touto pochoutkou i na jevišti. Tento nápor nevydržela struna na Jardově base a tak ji musel basák měnit během písničky. Jednalo se o flák, ve kterém hraje většinu času pouze basa a buben, takže to bylo celkem znát. Péťa Kotlík se po kamarádovi ani nijak nesnažil zaplnit hluché místo a místo toho spokojeně kouřil. Struna však byla vyměněna v rekordním čase a za tento výkon obdržel Jarda od manažera pochvalu a diplom, samozřejmě s následným pokrácením honoráře, s dodatkem že si na takovouto akci má nosit baskytary dvě.. Škoda, že jsme nemohli hrát déle, pro takhle výborně naladěné publikum se hraje samo. Hlad šli zahnat Jarda s Michalem k Hroznu, kde Michal objednal jeden rum a jeden fernet. Milá slečna nám přinesla dvě vodky, toto jsme reklamovali a obdrželi pro změnu dva rumy, když přišli s dvěma fernety rozhodli jsme se dále neprotestovat, sníst rychle připravené smažáky a vrátit se zpátky na koncert Czech Faith No More. Kotel na tom byl ještě hůř. Po vystoupení jako jediný odjel vybalit věci do zkušebny a když se následně na náměstí vrátil, chtěla po něm ochranka vrácenku. Kytarista jim ukázal modrý náramek a cpal se vehementně dovnitř, ovšem k nelibosti zástupců pořádkové jednotky pomalého nasazení:: „Tak hele, opatrně, fešáku, tyhle modré náramky se dávaly jako vrácenky včera, dnes máme zelené, takže máš smůlu“. Nakonec byl Kotel za použití mírných donucovacích prostředků vpuštěn a okamžitě se jal hledat stánek, kde by směnil své dva obdržené kupony za pivo. Dvě hodiny hledal stánek s náchodským pivem, které mu bylo kupony přiděleno. Když jej s vyplazeným jazykem konečně našel, bylo mu sděleno, že pivo došlo. Ještě že nedošlo naproti u Vaignerů, kam se rozmrzelý kytarista briskně přemístil. Ostatně manažer tam na něj již notnou dobu čekal, aby spolu do časných ranních hodin probírali právě oznámené výsledky voleb, které zjevně víc potěšily manažera. Ještě za ranního rozbřesku byly slyšet jeho přesvědčivé výkřiky: „Paroubek do krematoria a socani do hrobu“.

KAMENNÁ 22.5.2010. Matné vzpomínky na tuto štaci máme jen my služebně starší  v této kapele (jestli se to tak dá v našem věku říct). Kulturák v Kamenné je klasickým starým vlhkým sálem s vysokým jevištěm. Ostatně před třiceti lety zde měl BAGR, tehdy ještě pod názvem Smaragd, svou historicky první zábavu. A věru mnoho se tam od té doby nezměnilo. Jeli jsme tentokrát bez vlastního aparátu, a to se nám málem vymstilo. Ticho z beden ještě v devět hodin nebylo dobrým znamením. Nicméně kolem čtvrt na deset to mohla spustit předkapela Wasabi. Její název zaujal Salavu natolik, že se vydal zjišťovat význam tohoto slova, kam jinam, než k bufetu za ostatními kumpány. „Salavo, jako kuchař bys měl vědět, co to wasabi je,“ ukojil Lukáš zpěvákovu touhu po vědění. Zjevně zklamaný z toho však byl Kotel, který se domníval, že se jedná o „nějakej novej chlast“ a na důkaz smutku si objednal panáka wasabi. Pořadatelé to ovšem z míry nevyvedlo a konec konců s předloženým becherem byl spokojený i Kotel. Zábava to byla poměrně zvláštní. Michal, který důkladně slavil celý den hokejový úspěch naší reprezentace, nás několikrát pobavil tancem a v písničkách, ve kterých hrajeme bez kláves, trsal vedle Salavy a ukazoval mu, co že je to vlastně ten rytmus a nějaká rytmická koordinace pohybů. Když se při jedné skladbě, která hudebně stojí na klávesách a Míša má konečně příležitost vyniknout, sebral a odešel si nás poslechnout k mixu, rezignovali jsme. Že se i předkapela alkoholově činila, značily jejich dvě pohozené a zapomenuté kytary v rohu kulturáku. K následné dražbě nedošlo, neboť nikdo z přítomných už u sebe neměl ani floka.

STUDENEC 15.5.2010. Ten bývá vždy krutej. Do hospody je to pár kroků, dolů do pekla pár schodů a když se to takhle pěkně sejde, vstávají Karlovi hrůzou vlasy na hlavě. Dole u destilátů se jaksi zasekla tradiční sestava těchto předzábavových hrátek: Kotel, Jarda a osvětlovač Pavel. Karel trávil svůj čas v hospodě sledováním hokeje, tak nás znervózněl až Lukáš, který nás popoháněl začít hrát. Věčná hluchota zpěváka způsobila na podiu neskutečný bordel ve zvuku, kdy každé jeho slovo muselo být z odposlechů slyšet až v Innsbrucku. Hrálo se ze začátku hodně špatn,ě dokud Pavel Kolařík nenastoupil a neutnul Salavovi s Kotlem tipec. Rázem se hrálo parádně a mohli jsme si užívat parádní atmosféru této zábavy. Díky.

ČÁSLAVICE 8.5.2010. Letos už potřetí v Čáslavicích, znovu dost lidí a zase mejdan. Hostovala nám kapela TAM z Prahy. Kluci a sličná děva měli k dispozici zhruba hodinku a měli se pokusit rozjet zábavu. Jejich hudba vycházela ze starých hardrockových pecek. Sem tam zahráli i něco vlastního. Publikum oceňovalo zejména fyzické předpoklady blonďaté vysoké zpěvačky, ale velice pomalu se trousilo pod podium mlátit řepou prvních pár posluchačů. Překvapení ovšem nastalo v momentě, kdy si skupina udělala zhruba po hodině hraní přestávku a většina mladších netrpělivě očekávala náš příchod na scénu. Jakékoliv spekulace o prodlužování této metalománie utnul Karel a tak jsme se pomalu chystali na jeviště i my. Posbírali jsme muzikantské odpadlíky ze spodních podlaží čáslavického kulturáku, kteří s našim kamarádem a fotografem Ondrem Koutným hodnotili krásu dívek, které se na zábavu dostavily, a začali hrát. Moc si toho nepamatujeme, ale asi jsme něco slavili.

TRNAVA 1.5.2010. Prvomájový fesťáček byl skvělou příležitostí setkat se po dlouhé době na jevišti s klukama z Extáze. Nutno dodat, že při této akci nechyběla ani skupina Vjetef. Hráli jsme první a to nám vyhovovalo, neboť jsme se mohli poté vrhnout do rytmu tance a dalších tradičních zábavových hrátek. O skvělý zvuk se postaral tradičně Pavel Kolařík a o dobrou náladu manažer Karel, který nás podělil dvěma lístky na pivo. Před zábavou jsme nevynechali tradiční soustředění v trnavské hospodě, kde Čertem nabízený fernet Jaryn nechtěně vylil. Z tohoto gesta měl největší radost manažer, který oceňoval skutečnost, že alespoň jeden z členů kapely se dal na správnou cestu. Slzy v basistových očích naznačovaly, že se Karel přepočítal a bývalý osvětlovač přezdívaný Čert přiběhl okamžitě s náhradním panákem. Chudák Karel se z nás jednou zblázní. Během večera se nejvíce činil Lukáš, který stihl vyzvat na kořalkový souboj snad všechny přítomné muzikanty. Na konci zábavy jeho drmolení a problémová artikulace dokazovaly, že v tomto souboji přinejmenším remizoval. Radek, zpěvák ze zpřízněné kapely Extáze, nás překvapoval nabízeným pitím. Zprvu jsme JUPÍdrink odmítli, ale poté, co byl odhalen skutečný obsah lahve, jsme nabízenou „domácí“ nepohrdli. Ironické překvapení jsme měli přichystané pro Salavu. Předali jsme mu polštář vyrobený s nápisem na míru, který zvládne zachytit všechny jím vyplakané slzy hledáním celoživotní lásky, se kterými ve statusech neustále obdařuje na facebooku své přátele.  Udělali jsme mu proto radost a také ho politovali, a tím si vysloužili uznání. Salava byl opravdu dojat...(stejně jako manažer, který raději brzy odjel).

TŘEBÍČ - Karlovo náměstí 25.4.2010. Náš manažer je v jádru slušný člověk, proto mu pomáháme, s čím můžeme (do schodů) a proto už v Předíně nás napadlo udělat mu radost a poslat mu pohlednici přímo ze zábavy. Ještě za světla před zábavou jsme naaranžovali dosud relativně střízlivého Kotlíka na lavičku, rozcuchali jsme jej, do ruky mu vrazili prázdnou lampu vína, což ještě umocnilo žváro v koutku úst, a s jeho bledým spícím nepřítomným výrazem vše důkladně nafotili. Druhý den dopoledne Karel při kontrole mailové pošty ustrnul v šoku, když se mu na monitoru zaskvěla Kotlova fotka s přiloženým textem: „Karle, vidíme to bledě, ale Kotla takhle nafotili právě teď na městě. Zase rovnou po zábavě nonstop pařil U Kůrovce a teď spí na lavičce u náměstí v Počůrané uličce, tak nevíme, jak to bez něj odehrajeme!“ Karel v šoku zblednul, takže se svým vápenatým obličejem a černým punkovým oblečením vypadal jako nevyluštěná křížovka, přiběhl na náměstí a začal neskonale řvát o věčně nespolehlivých opilcích, kazisvětech, ostudnících, prasatech, bezdomovcích a Zdeňku Škromachovi. Po příchodu k pódiu na něj Salava spustil: „Kde máš Kotla?!“ „Copak on tady ještě není?“, opáčil duchem nepříčetný manažer a jal se vyťukávat kytaristovo mobilní číslo. „Ten debil mi to nebere, zkusím mu zavolat na pevnou“, šílel nadále manažer a slova o vyhazovu z kapely byla jeho nejčastějším druhem vlastního monologu. Na pevnou linku byl úspěšnější. Na jejím druhém konci se ozval zjevně ospalý hlas: „No, co je?“ Načež začal Karel řvát takovým způsobem, že i jediný stánek na náměstí vyvěsil cedulku: z technických důvodů zavřeno. „Ty ožralče, ty dobytku, kde seš? Už dávno tady máš být!!!“ Po následném vrávorajícím pokusu o mdloby manažer pokračoval směrem ke zpěvákovi: „Ty vole, on mi to zavěsil!“, což jej ještě víc zaktivizovalo, aby vytočil pevnou linku podruhé. „No, co je zase?“, dostalo se mu impertinentního dotazu z druhé strany. „Já ti dám, co je zase, ty prase jedno ožralé, okamžitě naběhni na hraní, nebo tě zabiju!“. Další větu z druhého konce volání však už uslyšel pouze manažer, zatímco ostatní viděli, kterak tento zesinal a oční bělmo se mu přemístilo až kamsi k podvěsku mozkovému: „Ale tady je u telefonu Kotlík mladší, taťka už dávno šel na náměstí!“ Po pěti minutách čilé agrese pak Karel skutečně na vlastní oči spatřil Kotlíka, kterak si to s úsměvem kráčí po náměstí. Kotel naštěstí dodržel slovo a vystřízlivěl, takže se Karlovým nadávkám jen usmíval. V momentě, kdy Karel pochopil, že to byla pouze bouda obrátil svůj schwarzeneggerovský pohled na nás a pro změnu jsme to schytali my. Přisedli jsme si společně na zahrádku U Hroznu a nevěřícně jsme sledovali kterak Karel platí Kotlovi pivo (zřejmě pochvala).

PŘEDÍN 24.4.2010. Do Předína se vždycky těšíme na parádní zábavu, luxusní večeři a vzorný pořadatelský servis. Byli jsme rádi, že pořadatelé protentokrát přizvali jako předkapelu kluky ze Zeusu (čti německy „Cojs“). Opět jsme neměli klíče od zkušebny a zachránil nás jen ex osvětlovač Kovi, který si tím vysloužil odměnu tradičně vyplácenou v naturáliích. Pozdvižení způsobila kosmetická úprava odposlechu v duchu produktu dílny Pat a Mat, kterou jsme ihned nahlásili klidnému a vlídnému majiteli aparatury Pavlu Schützovi (čti maďarsky Šilcovi), který se na nás vůbec nezlobil, neboť posledně zvučil právě on sám (jinak by vzduchem lítala jeho tradiční, leč nepublikovatelná, slova) . Zeusáci rozjeli zábavu výborně, zvuk byl parádní, a proto jsme se zdržovali převážně v pekle, kde se rozjela solidní smršť, ke které se z ničehož nic přidali i kluci ze Zeusu. Zatrnulo nám, že neslyšíme ze sálu žádnou hudbu, proto jsme vyslali průzkumníka, který konstatoval, že všichni muzikanti toho večera se skutečně nachází na baru a jaksi není nikdo, kdo by hrál. Salava se okamžitě nabídl, že zde rozjede svoji nejoblíbenější diskotéku praktikovanou v klubu Starých Jesenčan, místními přezdívanou barem U Modré ústřice. Styl Maxim Turbulenc byl však v Předíně kapelou nekompromisně zamítnut s odkazem na to, že na rozdíl od Pardubic, má publikum na Třebíčsku smysl pro hudební vkus. Rychlostí Usain Bolta se tak raději Kotel s Jarynem briskně přemístili na pódium, aby toto nebylo obsazeno nějakými tuctucáky. Hrálo se nám pro tak skvělé publikum parádně a nebyl důvod se do pekel za Zeusákama nevracet. Činili se převážně oba Lubošové. Při balení aparátu byl nejaktivnější Lukášův bratr, který pod vlivem alkoholových látek zvedal sám i stokilová břemena, nebo že by se nám to jen zdálo...?

TŘEBÍČ – Béčko 23.4.2010. Tahle kronika se nepíše snadno, protože po víc než měsíci zůstávají v paměti kronikáře pouze útržky onoho večera. Pokud si teda dobře vzpomínám, tak akce byla vesměs standardní. Protože na Béčko nevozíme vlastní zvuk, museli jsme nakládat nástrojovku na zkušebně. Tradiční zpoždění způsobené sháněním klíčů po Třebíči nikoho nepřekvapí. Sveďme proto vinu na Karla, který samozřejmě jako nejzodpovědnější z nás může za všechno, ač se v té chvíli nacházel v Českých Budějovicích (prý na nějakém vzdělávacím semináři, ale my moc dobře víme, že tam lil do hlavy dvanáctku v Masných krámech). Dřív, než někteří muzikanti, byl na místě jeden z našich dvorních fotografů kamarád Ondra Koutný, který však zmožen prací usnul již při první sadě a nafotil jen pár situačních snímků (nejčastěji podlahu, obložení a strop hudebního klubu). Byli jsme rádi, že po dlouhé době zavítali na naše vystoupení i kluci z Trnavy, i když dorazili později a zdaleka ne střízliví, takže byla naše komunikace s nimi o to snazší. Vzhledem k tomu, že od akce už uplynulo pár dní, pokusím se shrnout průběh večera jen jistými nevyvratitelnými vzpomínkami s ručením omezeným. Sešli jsme se v dostatečném předstihu, nazvučili, upravili si vázanky a spustili první sadu. Během třetí písně se k Jarynovi přiklonil Kotel se šíleným výrazem, protože jsme zapomněli tradiční rituální přípitek na dobrý výkon. Odebrali jsme se na bar, kde Jaryn všem poručil rundu pravého jihočeského podmáslí a sám sobě kozí placentu s třeboňskou nízkotučnou syrovátkou. Salava tradičně záviděl, a proto si do svého kefíru vyžádal alespoň kousek kakaa, aby nám všem dokázal, že on je, jako skutečná celebrita, na výši. Rozešli jsme se tak na konci s přátelským pozdravením ku svým domovům neskutečně zdraví....

Praha Rockový klub Kain 9.4.2010. Do Prahy naplánoval Karel odjezd opět dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Jako nemajitel řidičáku sedíc v klidu ve své přetopené kanceláře jistě nerozuměl pojmu“dopravní špička“. Zarvaná Třebíč a nutnost otočit se do BigBeateše pro Michala však naše plány brzkého dojezdu do hlavního města za účelem návštěvy hodnotných kulturních památek (U Fleků, U Pinkasů, U Tygra a U Dvou koček) poněkud zhatila. Manažer si aspoň vzpomněl na své fotbalové mládí a při Lukášově připomínce, že jaksi zapomněl koupit dálniční známku, se důkladně proběhl na sto metrové sprinterské trati: parkoviště Delvita – Vaignerovi – a zpět. Škodolibý basista Jarda za volantem se potom bavil popojížděním po parkovišti za Delvitou a hledáním nejrůznějších schovek před uříceným manažerem, dával najevo, že je v každém směru rychlejší jak kopálista v záloze. Karel tak málem dlaní křečovitě sevřenou a pomačkanou známku odevzdal nenažraným kachnám pod kočičinským mostem. Na cestu jsme vzali našeho dvorního osvětlovače Pavla, který nedobrovolným přispěním do kapelního zbrojního arsenálu blíže neurčeným množstvím lahváčů a třemi pintami vína v putně na vodu záhy pochopil, že na příští výlet již raději pojede jako doprovod dětem školou povinných. Cesta do Prahy probíhala podle osvědčených standardů v této kapele, tedy že Karlova organizace nás nutí jezdit tempem rallyových závodníků. Rozhodně Policii ČR něco dlužíme...Před Prahou už byly všechny tekuté náboje vystříleny a uvítali jsme možnost pivního osvěžení přímo v prostorách klubu. Ten byl k našemu překvapení narván k prasknutí. Kapela TAM, která si nás pozvala, totiž slavila 30 let existence. Kapela BAGR je jen o pár let mladší, ale ve srovnání s pražskými rockovými kmety jsme v kapele přece jen samí mladí pohlední kluci. Po přijezdu do Prahy na nás v klubu čekal připravený televizní štáb UPC TV Praha a východočeské Tv Prima, na což zatím nejsme moc zvyklí..., ale rádi si zvykat budeme :-) O pár minut později dorazil i pan Ivan Rössler, který je naším novým pomocníkem a spolupracovníkem v oblasti médií a promo, a který se konečně seznámil osobně se všemi členy kapely. Zmiňovaný TV štáb internetového zpravodajství a kabelové UPC TV s Ivanem Rösslerem natočil rozhovor, stejně tak jako s naším Salavou, a připravil nám na pražské vystoupení hezkou památku v podobě reportáže pro jejich TV. Ivan Rössler si nás velice chválil a naše vystoupení se mu moc líbilo. Dodal, a to celkem skromně, že 5.11. uz má pro nás podepsanou smlouvu na přímý přenos televizního vystoupení v České televizi při příležitosti předávání cen "České hlavičky" na galavečeru v Brně. Zahráli jsme i dle největšího kritika Jaryna docela dobře a publikum jsme brzy dostali na svou stranu. Zaujalo nás pár návštěvníků, kteří byli vybaveni našimi cédéčky a zpívali si některé fláky s námi. Zvuk byl taky super a nezdál se jen Pavlovi, který nevědomě, že má za zády zvukaře, pronesl, že zvuk stál za p... . Tento trapas poté zažehlili všichni společně na baru při konzumaci zdraví osvěžujících nápojů. Vyhládlo nám a proto nás překvapila slečna, která se při našem dotazu na cestu nabídla, že nás odveze k Macdonaldu, což od ní bylo velmi odvážné. Málokdo by asi do auta vzal dvě pochybná a jedno vlasaté individuum. Ale děkujeme. Cesta zpátky se protáhla a domů jsme dorazili až někdy kolem šesté hodiny ranní.

Myslibořice 17.4.2010. Sem jsme se těšili, protože UDGčka se nám moc líbí. Měli jsme však starost o Kotla, který se opět vydal na svoji noční tůru po Třebíči z předešlého dne. Že byl viděn ještě po obědě, kterak vyhledává otevřenou hospodu, nás (kromě manažera) nepřekvapilo. Taková reklama na vystoupení je lepší než 100 plakátů. Ale vysvětlujte to Karlovi. Předskakoval O5 a Radeček a kluci zahráli fajn, i když schytali čtyři piva z davu, který čítal 400 hlav. Sami dobře víme, že každému se muzikant nezavděčí. My jsme seděli s UDG na šatně a vzájemně si sdělovali zážitky z vystoupení. Dá se říct, že je uplně jedno na jaké úrovni a jakou muziku děláte, protože zážitky především po vystoupeních jsou fakt hodně podobný všude. Pak přišli na řadu UDG a zahráli naprosto super, energicky a s neskutečným nasazením. Moc se nám to líbilo. Naše vystoupení přišlo na řadu někdy po půlnoci a vzhledem k pozdní hodině a družbou u baru s ostatními muzikanty jsou zápisky kronikáře z této akce velice kusé. Kluci z UDG i přes plánovaný odjezd hned po svém vystoupení, co si pamatujeme, asi taky zůstali… Ojedinělou záležitostí se stal dovoz čerstvé pizzy k večeři a také to, že zcela výjimečně na konci balil aparát Salava s Kotlem, když ostatní potupně zdrhli neznámo kam.

ČÁSLAVICE - 4.4.2010. Tradiční nedělní velikonoční akce v Čáslavicích se odehrávala dle zaběhnutých scénářů. Odjezd z Třasu se protáhl, neboť pivnímu strečinku před vystoupením se zde poctivě věnoval pouze osvětlovač Pavel a basák Jaryn. Nepřítomnost ostatních členů kapely nikoho z nich nepřekvapila, neboť Kotel hodinky nenosí, Michal je ještě neumí a Salava na nich má střídavě zimní a pardubický čas (obě varianty se vyznačují tím, že při plně nabité baterii je odchylka od normálního času pouze 70 minut, s ochabujícím zdrojem se tento rozdíl ještě zvyšuje). Tentokrát se však již  po třicetiminutovém zpoždění přiřítil vláčným krokem zbytek bagristické sebranky. Nikoho nepřekvapilo, že místo kvapného odjezdu na zábavu si všichni objednali ještě jedno pivo. Nervózní řidič poukazoval na nutnost včasné přípravy aparatury, avšak výkřiky muzikantů a techniků, že přece v sále je již nachystán k výpomoci manažer, přezdívaný pro svojí muskulaturu Ocelový Kája, jej trochu uklidnily. Alespoň do té míry, že si nervozitou přestal okusovat nehty na nohách a přešel na rytmické poťukávání pivním táckem o stůl. - Cesta na zábavu byla poněkud zvláštní. Snad poprvé jsme viděli Salavu pohybovat se relativně do rytmu a předvádět cosi nápadně podobnému tanci divošských kmenů při záchvatu tropického šílenství v deštných pralesích. Zejména vášnivě smyslné jacksonovské pohyby s rukou prostřed těla nás velice pobavily a užívali jsme si je. Moc dobře jsme věděli, že zpěvák tohoto činí z důvodu potřeby zastávky na vyvenčení. I nadále se však zmítající Salava  stával pouze terčem nejapných poznámek o náhradních kalhotách či zlevněném prostenalu, a pohodové signály z kabiny prozpěvujícího si řidiče také naznačovaly, že zjevně zastavit nehodlá. Kapele se zpěváka zželelo až ve chvíli, kdy jej kroutící neovladatelné pohyby přivedly do stoje spatného s hlavou v blízkosti kolen. Ale jelikož jsou ostatní členové sic ducha mdlého, leč  mírumilovného, a drsným vojenským výcvikem Bin Ládinových teroristických jednotek v Blatnici  prošel pouze bubeník Lukáš, zaveleno bylo po nějakých deseti minutách salavových obličejových křečí, kdy se začal nápadně podobat Heleně Vondráčkové, jsme se rozhodli pár metrů od Čáslavic zastavit. Údajně to bylo o prsa korejské ženy. - Při vykládání aparatury se nic zvláštního nedělo a s břemeny do 1,5 kg nám dokonce pomohl i manažer. Při pohledu na jeho odhodlaný výraz jsme raději prchli do místní hospody, kde jsme se trochu zdrželi. Nicméně Chajda, který je zvyklý zvučit pod časovým a ošmerovým tlakem, vše  nachystal téměř včas. Sál se začal velmi rychle plnit příchozími, takže manažer zrušil z časových důvodů zvukovou zkoušku se slovy, že úplně stačí když blbce děláme z něj, ale lidem to vyloženě předhazovat nemusíme. I bez vyzkoušení však byl zvuk super a hraní jsme si užívali. Pořádnou divočinu na jevišti i mimo ně předváděl hlavně Jarda a  stovky lidí na sále se bavily taky skvěle. - Největším a nejmilejším překvapením byla pro muzikanty luxusní večeře. Pečenou kačenu se zelím a knedlíkem jsme neměli už dobré dva roky. Tímto děkujeme pořadatelům a těšíme se na příště. Dali bychom si muflona...

MARKVARTICE - 26.3.2010. Odjezd naplánovaný na brzkou hodinu se vzhledem k vzdálenosti sálu od naší základny zdál býti od manažera špatným vtipem. Nicméně jsme se vydali na tuto pětikilometrovou túru vstříc bigbítu optimisticky naladěni. Miniaturní podium nám neumožnilo pověsit letošní krásnou plachtu ani kompletní světelný park. Chudák osvětlovač Pavel poté za pomoci dvou funkčních tlačítek na světelném mixu blikal pouze několika bludičkami, což jsou pro laiky světla výkonem o něco málo nižším než jeden a půl wattová baterka na dětské klíčence. O to víc jsme si užili kouřových efektů, které má v oblibě zejména Salava a pravidelně se při nich dusí. Kamarádům z kapely pak přičinlivě a vytrvale spílá, že ho to jednou udušením zabije, zatímco doma v Pardubicích barvitě vypráví všem závistivcům, jak se na Moravě účastní uzení výborného masa, jehož kouřem je načichlý. Na chystání aparatury a možnost jít nazvučit své nástroje byla trojice opozdilců: Jaryn, Kotel a Michal upozorněna na dálku Lukášem mocnými ranami do šlapáku, které se nesly po celé vsi, že zapříčiněná tlaková vlna rozezněla i zvony v kapličce, takže velikonoční postní týden mohl začít o týden dřív. Zmíněné trio pravidelných pacientů Apolináře se, jak jinak, nacházelo v místní hospodě, kde s výčepním debatovalo o tíhách i radostech muzikantského řemesla. Zejména Kotel vzpomínal, kterak už za císaře Franz Josefa bavil lidi na tancovačkách tak dokonale, že Marie Terezie vzápětí zavedla v Čechách a na Moravě povinnou týdenní bigbítovou docházku, jež platí na Třebíčsku dodnes. Na závěr kytarový pamětník Šemíka, když tento byl ještě hříbě, suše dodal, že rum už taky není , co býval, a tak se odebral do pekla místního kulturáku, kde přešel na ochutnávky nápoje irské výroby. S úspěchem se přidali i ostatní kluci z kapely a na konci i samotní pořadatelé. Ochutnávka byla tak výrazná, že si Kotel druhý den nebyl schopen vzpomenut, kde se vůbec hrálo, natož kolik tam bylo lidí.

LIPNÍK - 27.3.2010. Do Lipníka jsme vyrazili společně s technikou po dlouhé době všichni a bylo o zábavu postaráno. Salava se účastnil dokonce i vykládání aparatury. Většina z nás z toho dostala šok a někteří, když viděli, kterak zpěvák balancuje s prázdným futrálem od malého bubínku, raději prchli do místní hospody zapít tento neuvěřitelný sportovně, kulturně i společensky ničím nepřekonatelný zážitek. V přilehlé špeluňce nás navštívil i manažer, který nás hecoval jeho klasickými, a hlavně oposlouchanými výroky stylu: „dopijte a jdeme“ (12krát), „další pivo už si nedávej“ (4 krát), „nezapaluj si a běž radši zvučit“ (27krát), děláš si ze mě p**el? (12krát), „Kotle ne*er mě!“ (46krát), což vše svědčilo o jeho obrovské autoritě, které se těší mezi muzikanty. Že se v Lipníku nekrade, jsme se přesvědčili vzápětí, když nám správkyně kulturáku předaly bundu i s doklady, kterou zde Kotel zapomněl po zábavě na začátku prosince loňského roku. Věrohodnosti stavu, ve kterém se na předcházející zábavě nacházel, nepřidá ani to, že bundu prý hned po akci opravdu intenzivně hledal na trase: Saloon, Myjava, Campanula, Kopeček. Zábava probíhala klasicky, jen nás dost mrzely výpadky techniky, kdy Kotlův notebook, který používá místo klasických kytarových efektů, stávkoval, a nutil nás dělat dlouhé přestávky mezi jednotlivými skladbami. Nálada na sále byla dobrá a večeře byla tentokrát vynikající. Asi proto, že ji nevařil Karel. Vzhledem k tomu, že si to patrně na stránkách v kronice přečte, budu od teď psát o manažerovi pouze slušně a hezky. Národní umělec Petr Dvořák prý dokonce ve spolupráci s Michalem Davidem připravuje o manažerovi metalovou operu. Tak snad zase příště...

STUDENEC - 20.3.2010. Druhé vystoupení této sezony se odehrávalo v naší oblíbené sokolovně ve Studenci. Předzábavové soustředění na Zemětřasu se trochu protáhlo, protože jsme se scházeli velice pozvolna a nikomu se nechtělo opouštět rozpitá piva ani po příjezdu řidiče, který se i tentokrát udržel a naši nabídku piva striktně odmítl s tím, že má v autě na cestu slivovici. A tak jsme zhruba s půlhodinovým zpožděním vyrazili směr Stalinov. Nepřítomnost Salavy je jevem zcela běžným, překvapilo nás však, že ani klávesák Michal nebyl na svém místě. Lukáš se na pódiu očividně věnoval stavbě bicích, přesto se ho Jaryn s Kotlem vydali hledat do místních hospod s chabou výmluvou, že mu potřebují zanést činel. Následná zpráva manažera o tom, že Michal vyrazil v ústrety Salavovi, kterému vydechlo jeho nové auto z bazaru někde u Tišnova, kde patrně pomáhal s organizací megaturbodiskotéky pro seniory, nás nechala ledově klidnými. Znervózněli jsme v okamžiku, kdy se sál začínal plnit a Michalovy klávesy se stále povalovaly ledabyle uprostřed tanečního parketu. Nicméně oba na poslední chvíli dorazili a Karel nás ještě stihl informovat o tom, že přesně za 12 minut, 28 sekund a 6 milisekund musíme začít hrát, jinak nám strhne půlku honoráře, a to by těch 18 korun nebylo ani ne cestu vlakem zpět. Stihli jsme ještě lehčí občerstvení v katakombách studenecké sokolovny a vrhli se do víru vystoupení. O půlnoci jsme byli „poctěni“ večeří, kterou někteří nazývali gulášem, jiní borščem a Jaryn v tom dokonce spatřoval cosi podobného rizotu. Důležitou informací však bylo, že se jednalo o výtvor manažera, který toto označoval jako pravý maďarský guláš. Nikoho nepřekvapí, že nadšení z této lahůdky bylo možné vyčíst jen ze zpěvákovy tváře, který si dával poprvé v životě nášup. Patrně si vzpomněl na svá učňovská léta, kdy byl nejspíše pravou rukou kuchařského televizního mága Babici. Ráno si Salava zjednal odtahový vůz a sedíc na jeho povozku, vyniklo zpěvákovo řidičské umění v neobvyklé míře. Aspoň jsme o něj neměli obavy, když se vezl s někým jiným, neboť po první zábavě cestou zpět za volantem zkolaboval a skončil na jihlavské pohotovosti, kde mu zkušení odborníci vysvětlili, ať chlastá raději pivo, jako ostatní bagristé, neboť jeho energetické nápoje v tak vydatném množství mu přivedou infarkt.

ČÁSLAVICE 13.3.2010 Na premiérové vystoupení v této sezoně jsme se vydali s dostatečným předstihem kvůli vyzkoušení některých novinek a důkladnému přichystání scény. Toto však zůstalo pouze na technicích a muzikanti se promptně přesunuli do blízké hospody odkud byli postupně vyháněni nervózním manažerem dobré dvě hodiny. Zábava probíhala poměrně dobře, spousta lidí na sále se bavila a vytvořila příjemnou atmosféru. Zdálo se, že nové skladby se u lidí chytaly. Na konci jsme proto přidali a zopakovali i jednu z nových vlastních skladeb s názvem „Zbytečná“.
Zábava probíhala v klasickém duchu i ze strany muzikantů. Každé volné chvíle jsme využili k hledání skrýše před manažerem, jeho hodinkami a ostrými výrazy. Vzhledem k tomu, že se nám v této hře nikdy nepodařilo nad Karlem zvítězit, přemýšlíme, že ho s sebou na zábavy prostě vozit nebudeme. Na konci působil trochu smutně jen Kotlův aparát, který zůstal stát i s kytarou na jevišti zcela osamocen, zatímco celá zvuková a světelná technika byla skoro naložena do Avie. Důvod byl prostý a pro všechny zřejmý. Kotel patrně počítal pořadatelům v pekle tržbu a přitom zjistil, že ji musí vlastním přičiněním ještě navýšit a Karlovi tím nepatrně přispět na nové kalhoty punkového střihu.

ZIMNÍ PRÁZDNINY Sotva jsme dohráli tradiční BAGRples a už naše myšlenky začaly směřovat k další sezoně. Nejdříve však bylo nutné se vydovolenkovat. Někteří vyrazili k moři, další využili klasiku na horách a jiní se rekreovali převážně u Vaignerů a přilehlých pivních destinacích. Během několika zkoušek jsme rozšířili a pozměnili repertoár, přičemž došlo i na pár nových vlastních kousků. Nutno podotknout, že máme v záloze i další nápady, kterými se pokusíme překvapit v průběhu sezony. Přece jen nebylo zase tolik času vše zrealizovat.
Zkoušky probíhaly všechny skoro jako přes kopírák. Pro zpěváka není hodina zpoždění problémem ani když zrovna  bivakuje tři kilometry od zkušebny. Běžně se čas dělí na letní a zimní, u nás v kapele používáme pojmy: čas normální a čas pardubický, který je vždy o hodinu pozadu. V případě Petrovy cesty z Pardubic nás ani v krásný jarní den nepřekvapila slova o sněhové kalamitě, sedmdesáti osmi zapadaných kamionech u Pocoucova, protáhlé jednání s Michalem Davidem v Praze s přípravou další spartakiády a mnoho jiných omluvně výmluvných teorií. Pro zajímavost jen jeden typický sled událostí: Jaryn s Lukášem doráží před zkušebnu a konstatují nepřítomnost majitele klíčů, Kotla. Ze zkušenosti ví, že Pardubice a Velká Bíteš se nacházejí patrně v jiných časových pásmech a včasný příjezd u muzikantů v těchto končinách nehrozí. Odebírají se proto za účelem pivní konzumace i konverzace na Družbu, kde zasedají a vyčkávají přibližně hodinu. Postupně dorazí Michal s výrazem tváře, že už na nás drahnou dobu čeká u jiných vchodových dveří,  a  následně Petr, přezdívaný Salava, se svými sedmdesáti osmi kamiony v očích, a čeká se pouze na Kotlíka, který tradičně nezvedá telefon. Po asi dvou hodinách naštvaně odpoví na smsku, že už čekat na zkušebně nebude a jde domů. Zastihneme ho pro něj zcela netypicky u Vaignerů, kde by jej nikdo nikdy neočekával. Kamarádům tvrdí, že celou dobu trávil sám na zkušebně a očekával náš příchod. Ukrutná zima v této místnosti a studený radiátor však naznačovali, že Kotel očekával příjezdu zpěváka právě na zmíněné restaurační základně. Nakonec byla svedena vina za tříhodinový prostoj na manažera, který dostatečně neinformoval své svěřence o železniční výluce na asfaltové trati Pardubice – Třebíč.
Při pozkušebním soustředění u Vaignerů se svedla řeč na členy kapely, kteří mezitím odpočívali před další zkouškou v jiné části Třebíče. Připomenulo se, že zpěvák Petr je původní profesí kuchař, a okamžité vymyšlení plánu, kterak jej vytrhnout z odpočinkového rytmu, bylo na snadě. Ke své vařečkovo zástěrové profesi se nikterak nehlásí a což velmi neumně maskuje používáním slov jako: šoubyznys, produkovat, zpívat, moderovat, frázovat a další podobné termíny z kulinářské praxe východočeských kuchtíků. Proto nás nenapadlo nic jiného, než mu o půlnoci zavolat, vzbudit ho, a položit mu otázku „z branže“ šoubyznysu. Na jeho následnou otázku, zda je normální jej v noci budit a jestli daná problematika skutečně nepočká do rána, jsme byli pochopitelně připraveni a naše odpověď, že to docela hoří, nemohla příjít v lepší chvíli. Dialog se odvíjel zhruba v tomto duchu: Jaryn: „Salavo, potřebujeme vědět něco z tvé branže.“ Petr v očekávání dotazu, jak nejlépe komunikovat s celebritami nastražil sluch a nadmul hruď: „Tak se mě tedy zeptejte.“ Jaryn:„Čím zahušťuješ guláš?“ Salava chvíli nechápavě mumlal, že do guláše nedělá, aby jej vzápětí dorazil úplně: „A preclíky? Preclíky umíš?“ Poté už mumlání přešlo v nadávání a vzápětí nás všechny poslal patrně do Pardubic.